Oba články jsou z britského deníku Guardian, první z nich: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/belief/2011/jan/04/argenitina-videla-bergoglio-repentance, další odkaz vede k jednomu z volitelů: http://www.guardian.co.uk/world/2013/mar/13/sex-cases-conclave-cardinal-settled?CMP=twt_gu – absolutně nechápu, jak se takový člověk může dostat do volitelského kádru pro volbu papeže. Public relations a HR řkc vůbec dlouhodobě nechápu. To, co je dobré, hodno následování a obdivu má vždy neskutečné problémy ze strany vedení řkc. Don Bosco, Sv. František a jeho řád, koneckonců ani Matka Tereza to neměla „easy“, poslední případ z nedávné doby – „Bezák story“ také mluví jasnou řečí.
Nyní k samotné volbě: nejdříve jsem se radoval, že papežem byl zvolen duchovní z Jižní Ameriky, z kontinentu vydávající svědectví o živé víře, „o víře jdoucí s lidem a pro lid“. Zde jsme ale podle mne svědky volby z „druhého břehu“. Argentinská církev a vůbec celý národ byli a jsou těžce zkoušeni: od zmatku peronismu stojících i na penězích fašistického a a nacistického exilu, přes fašistickou juntu 70.let, země navíc prošla i martýriem státního bankrotu. V období junty byly unášeny, umučeny tisíce lidí – mezi nimi byli kněží, dva biskupové, řeholníci, řeholnice. A pak byli i duchovní, kteří s juntou otevřeně kolaborovali – náš nynější papež dokonce skrýval viníky na svém prázdninovém sídle (když po nich pátrala organizace pro ochranu lidských práv – viz první odkaz). Nevím, jak „nadšeně“ spolupracoval, zda jej nevydírali, hrozili smrtí, nevíme nic, neboť je kolem rozprostřen závoj mlčení. Omerta, chcete-li; řkc má kádrovou politiku „na pendrek“: na jedné straně Lidický kněz jdoucí dobrovolně s ovečkami na smrt, na straně druhé kněz – hlava státu vyznamenávající SS za likvidaci SNP.
Historii nelze změnit. Lze ji jen přijmout s lítostí a pokorou. Lze a je nutno se z historie poučit. Lze a podle mě je nutno – pravdu přijmout, ale zejména ji říct nahlas a pak ji žít a s ní žít. Se všemi důsledky. Mám velkou obavu, že nynější volba nepřinese sjednocení, nepřinese řešení problémů, prohloubí nepochopení a nenávist „vnějšího světa“ k církvi a následně ovlivní celé křesťanské společenství. Dům ze skla? Spíše skleněný nočník, jehož obsah je čím dál víc vidět a cítit. Bože, pomož mi.